inspirován Avellanou tapetuju i zde (omlouvám se těm co k tomu nemají co říct a téma je nezajímá)
2 slečny mi řekly tutéž historku a já ji neumím prožít, vcítit se do nich, pochopit. řekly něco ve smyslu:
"Chytil mě za krk a vlasy, přehnul do kleku přes židli, vzal prut a seřezal mě. Musela jsem vydržet zacházení jako s děvkou (co se týče mluvy a prožitků) a vžít se do té role, ale jsem teď čistá a šťastná."
rád bych poprosil někoho kdo toto chápe a prožívá podobně(muž či žena), aby napsal odkaz na nějakou povídku nebo příběh, který by mi pomohl pochopit.(já sám sprostě nemluvím a když, tak účelově, abych dal najevo, že se zlobím a že je zle, tak ať mě nikdo v doslechu už neprovokuje)když mě někdo vyprovokuje, tak se za to stydím(před sebou), že jsem ztratil kontrolu a nechal se vytočit. Proto kdyby mi někdo nadával, bud bych se mu chtěl vyhnout(utéci), nebo bych mu dal do zubu. At tak nebo onak, propříště bych se mu vyhýbal.
Dokážu pochopit podřízení se(přes pociťované ponížení,stud) z lásky, protože chcete druhému udělat dobře, protože ho to vzrušuje.
Dokážu pochopit i předání kontroly v některých konkrétních situacích(předem domluvené co sub vzrušuje resp. mu nevadí).
Ale o čem holky mluvily bylo stotožnění se s rolí, naprosté oprostění se od ega a toho kdo jsou, ponoření se do situace. v tom rozpoložení byly ochotné udělat cokoliv a všechno a s tím mám problém. Buď jestli nekecají, nepřehánějí(a stopku mají jen si ji neuvědomovaly), nebo jak se pak, až se ego probudí, s celou situací vyrovnávají(jestli nelitují kam až zašly, co si až nechaly líbit, případně jak se s těmito výčitkami vyrovnávají(jak jsem psal Petrovi, zapomenout je snadné a zapamatovat si selektivně celou situaci jinak také, ale tak bych to řešil já a co když je jiný způsob???)
