Ano, chovatel Vás informoval správně. Už víc než 15 let není svod mladých psů (jarní svod, svod štěňat) u kokrů požadován.

Radmila Popková

Dobrý den,

anglický kokr patří k plemenům dlouhosrstým s jemnou struktrurou srti v které se ve větší míře hromadí prach a roztoči.

Jistě záleží na druhu a závažnosti projevu alergie a množství péče kterou jste ochten psu věnvovat. Při nízkém stupni alergie a čatém např. každo týdenním koupání psa se dá snížti množství alergických látek v jeho okolí, nicméně patrně nebude psem nejvhodnějším.

Pokdu jde přímo o aelrgii "na psa" (tj jeho sliny, tělní odumřelé kožní buňky ap.), která je méně častá než sice nazývaná "alergei na psy" (ale jde spíš o alergii na roztoče a prach umsítěný na psovi), je třeba zvážit přítomnost psa vůbec. Opět i zde platí že kadž alergik reaguej jinak a při určitém přístupu - neolizování psa, nespaní psa v posteli či ložnici, něktří alergici žijí běžně i se pesm.

Radmila Popková

Dobrý den,

bohužel ani po Vašeí upřesňujícím odpovědi nemám představu co vyvolává konkrétní neustálé praskání nosní houby.

Pokud jsem se kdy mohla něco o tomto dovědět, tak že nosní houba může vysychat a praskat vllvem nedostatečného zvlhčení. Dochází k tomu např. i nedostatečnou funkcí slzné žlázy, kdy běžně slzy odtékající slzným kanálkem zvlhčují nos.

Tzv. suché oko se může vyskytnout od narození až po stáří. Znám i případy zvířat, která slznou nedostatečnsotí trpěla až ve vyšším věku. Pokud je slzivost opravdu malá, je to na oku zpravidal poznat, pokud vška je produkce alespoň mininmální, zpravidla oko psa dlouhodobě dovede tento problém snášet než se u něj projeví příznaky. Zejména ve vyšším věku pak příznaky nzměn na oku jsoupřičítány stárnutí bez bližšího zjištění příčiny.

Toto je jediná věc o které jsem slyšla v souvislosti se scuhým nosem. Pokud by někdo věděl více, třeba nám poradí...?

Radmila Popková

Dobrý den,

obávám se že nejsem odpovědná veterinární lékařka k odborné poradě. Nicméně pokud fenka trpěla zánětem, nasazení atb. se nedá vyhnout. Toto onemocnění je pro psa velmi bolestivé a dokonce může ohrožovat život. Mělo by mu předcházet vyčištění chrupu, nicméně skutečně neznám zdravotní stav Vaší fenky k odbornější poradě.

Spíše mám obavu že 15 let je jižd ost vysoký věk a pokud fenka už jen pospává a pkud má problémy s pohybem natoilk extrémní že padá, bude lepší snad zvážt její další případnou léčbu a udržování při životě který se pro ni samou může stát jen útrpným pežíváním.

Vím jak těžké je rozhodování, ale nesmíte v té době myslet na sebe a své pocity. Musíte se oprostit od vlastní sobeckosti své vlastní lítosti nad ztrátou, ale mustíe myselt na dobro svého psa. Zkuste se vcítit do jeho kůže a bytosti. Jak prožívá svůj žvot? Jaké jsou jeho kvality s bolestmi a únavou...zdali by jste měli ještě dojem že zde chcete být....jak mus vysvětlíte že neustálým pícháním jehel do těla s infuzí mu sice chcete pomoci? Unavený, starý pes už tady čato být nechce....a prodlužováním života mu můžete spíše ublížt než pomoci...jako lidé máme tu jedu velikou výhodu, můžeme ukráti mu trápení.

Snad stav Vaší fenky ještě není tak vážný aby bylo třeba přikročit k takovým úvahám, ale opravdu Váš problém by bylo vhodné rozebrat s veterinárním lékařem kterému důvěřujete.

Radmila Popková

U kokrů se říká že častěj trpívají záněty uší. Z mé zkušenosti toto není nijaké pravidlo, nicméně bezesporu je kokr plemeno k tomuto onemocnění predisponováno. Jednak zavěšeným uchem, které překrývá zvukovod do nějž se tak nedostane dostatek vzduchu k jeho přirozenému větrání a pak také je jistá skupina kokrů s bytelnější kůží, která svou hrubostí zvukovd téměř uzavírá. Pokud se problém s ušima neřeší včas, přechází často do stádia chronických zánětů, které jsou jen obtížně a často vůbec nevyléčitelné.

Jako prevenci vzniku zánětů lze doprotučit:

1. stříhání uší v oblasti zvukovodu (z vnitřní části, pokud není pes upravován pravidelně střihem). Vytrhávání chlupů ze zvukovodu neneí třeba, protože tamkokrům nerostou.

2. pravidelnou kontrolu. V žádném případě nedoproučuji preventivní časté čištění zdravého ucha. Pokud se v uchu vytvoří malá část ušního mazu a ucho se projevuje jen přirozených vlastním pachem, netřba do něj nijak zasahovat. malá částa mazu je pro uši typická a zpravidla se vytvoří opět po jeho odstranění. Pokud už je třeba vnitřní zvukovod vyčisti, zásadně ne žádnou špejličkou s vatou, ale užitím speciáních ušních kapek, které se do zvukovodu nakapou a nečistota se v nich rozpustí a pes ji samovolně vyklepe třepáním halvy. Po té se zvukovod jen otře k odstranění nečistot.

V příadě zdravých uší je dorbé se držet hesla "méně někdy znamená více" !

Velmi dobré je občas nechat ucho "vyvětrat", tím že se uši spojí za hlavou a nechá s tak načas odkrytý zvukovod. Pes si na tento psotup musí zvyknout, ale já osobně jsem títmo způsobem bez léčby atb. téměř zcela odstranila problémy ucha u svých dvou starých fen.

Je třeba dodat, že problém zánětu nemusí pocháze přímo z onemocnění ucha. Zejména u staršíchpsů může problematika onemcocnění souviset s onemocněním a záněty zubů a dásní!

Radmila Popková

Dobrý den,

v podstatě každý pes se dá naučit téměř čemukoli. Jde o to zvolit správný výcvikový přístup. V žádném případě se k nácviku neužívají kšíry. K nácviku se užvíají klasické obojky a odměny.

Psa k chůzi u nohy lze přimět několika technikami. Od užití fyzické síly až po psychické podněty. Tedy od mechanického nácviku klasikými metodami, kdy si navíc pomůžeme např. tenkým proutkem k upozornění klepnutím přes čumák, až po využití modernějších postupů - pracujících s psychiklou a koncentrací psa, které často dovedou přimět ke spolupráci právě psa s problémy v daném cviku.

V zásadě vždy jde o to aby pokaždé než nácvik zahájíte pes byl na vás koncentrován. Nesmíte cvik začínat v rušivém prostředí a jen tak občas mimochodem. Kždy zrovna třeba je psa připnout a někam dojít. Nácviku chůze na vodítku je třeba se věnovat stejně jako nácviku kteréhokoli cvikua až po jeho zvládnutí jej můte začít užívat v běžném životě.

Také je třeba několikeré opakování a důslednost. Naopak jednotlivý nácvik nesmí trvat příliš dlouho a nesmíte nikdy zapomínat na pochvalu a odměnu za správně porvedený cvik, čímž samozřejmně ne jen motivujete psa k tomu aby prováděl co chcete, ale také Vám pomůže udržet jeho pozornost u vaší osoby. Jsou skutečně psi, kteří tento cvik zvládají obtížněji, nicméně při správné volbě metodiky nácviku i toto jde zvládnout. A samozřejmně čím je pes starší, tím "fikanější" musí být vaše nápady jak psíka přesvědčti aby dělal co chcete i větší důslednost při opakování. Hrubá síla v tomto případě je méně účinná než působení na psychiku zvířete.

Metodiky nácviku je nelépe si nastudovat v publikacích a časopisech - momentálně vychází hezklé texty např. v časopisech Pes přítel člověka a Svět psů. Pokud ve vašem blízkém okolí není potřebná věci znalá osoba, je možno se se mnou dohodnout na individuálních poradách a nácvicích.

Radmial Popková

Dobrý den,

učení hygieně je poměrně individuální záležitost, která je odvislá od více faktorů. Jendím z nich je i Váš přístup. Pokud jste si jistá že vše dělát skutčně správně, mělo by dřív nebo později dojít k dobrému výsledku. Záleží také na okolnostech ve kterých k \"nehodám\" dochází. 5 měsíční štěně ještě nemusí mít vštípeno 100% správené hygienické chování a neneí také ještě ani zcela fyzicky vyspělé, take nevydrží např. tolik jako dospělý jedinec. Občasná neplecha v tomto věku se může přihodit. Nicméně měl by jistě být patrný pokrok v jeho učení, na rozdíl od 3 měsíčního štěněte.

Radmila Popková